Únor 2013

Jak Bíí byla v ČB :D

10. února 2013 v 23:11 | Bíí |  Deníček :))*
Dnes jsem se vrátila po celkem náročném dnu z Českých Budějovic.
Jeli jsme na workshop jedné taneční skupiny- já, Bell, Ferka a trenérka :D

Po náročné cestě a hledání místa konání jsme vlezli do šaten a byly jsme ohromené tou úžasností co nás obklopovala.
Převékli jsme se a šli jsme do tanečního sálu.

Přivítal nás symptacký Majký, který měl workshop vést. Jeli jsme hipec, byla to celkem dřina a ze mě teklo doslova jak z vola. Po hip hopu měl být ještě lock, ale na ten jsme už nešli.
Převlékli jsme se a přejeli jsme k nedalekému KFC.
Každý jsme si koupili něco dobrého a jednu kolu z které jsme pili všechny :D
Trenérka nám pak koupila kit kat kokteil :D Já ho nestihla dopít tak jsem si ho dopíjela pak celou cestu dom :D

Bylo to fakt skvělý den a jsem strašně ráda že jsem tam jela, dalo mi to hodně zkušeností a navíc to byl den strávený s lidmi, které přímo zbožňuju :))

Den strávený doma

6. února 2013 v 0:31 | Bíí |  Deníček :))*
Dneska ráno (teoreticky včera) mi nebylo vůbec dobře.
Moje úžasná mamča mě naštěstí nechala doma.
Dopoledne jsem se líně válela v postýlce, usrkávala horký čaj a odepisovala na smsky kamarádek, které byly ve škole.
Po obědě jsem si začala přepisovat sešit ze zeměpisu. Můj dosavadní byl totiž v příšerném stavu. Slovníček němčiny byl na tom podobně.. ten jsem ale měla nakázané přepsat od učitelky :D

Jinak, ve čtvrtek jedu na olympiadu z českého jazyka do Písku tak na mě myslete :P A v neděli pojedu s dvěma kamarádkam na workshop jedné taneční skupiny do Budějic... těším se jak malá :P

Mimochodem, toto je můj první článek psaný na mobilu :P Tak prosím omluvte nějaké ty překlepy :D

Každý má právo žít svůj sen

3. února 2013 v 0:27 | Bíí |  Bezedné nesmyslné nápady :DD*
Tumblr_mhm76anvqp1qlx3byo1_400_large

Myslím, že každý člověk, bez ohledu na věk, pohlaví, místo kde bydlí, barvu pleti či jméno by měl mít šanci.
Nikdo by nikoho neměl hodnotit podle předsudků.
Mám dojem, že zrovna já bych o tom mohla dosti povídat. Mám zvláštní jméno.. Takové neobvyklé... Bydlím v takové hnusné vesnici, v které když někdo bydlí tak je hned odsuzován.. Ale já za to nemůžu. Nemůžu za to kde jsem se narodila. Nemůžu za to mezi kým tu vyrůstám...

Přála jsem si mít vždy opravdové přátele.
Přála jsem si mít něco, pro co má cenu žít.
Něco, z čeho bych se mohla těšit.
Něco, v čem bych se mohla zlepšovat.

Zlom přišel v den kdy jsem přišla na svůj první taneční trénink.
Snažila jsem se, ale měla jsem v sobě jakýsi blok, který mi bránil se v tanci uvolnit...
Později jsem ten blok zničila.
To považuju za jeden z velkých převratů.
Když jsem začala tančit uvolněně..
Bez křečovitého svírání každé části těla..

Ovšem projevila se moje další blokáda- neschopnost bavit se s lidmi, které neznám důvěrně.
Snažím se to odbourávat.. avšak tato blokáda je poměrně zapeklitější než ta první..

Ale... můj sen se vlastně plní...

Mám to, kvůli čemu stojí za to žít- tanec.

Mám skvělé přátele a zároveň svojí druhou, taneční rodinu.

Mám prostě to, co někdo nemá.

A moc si toho vážím.